Viktor Karlík: LITERATURA / LITERATURE

Publikace ke stejnojmenné výstavě v DOXu, která obsahuje plastiky a objekty Viktora Karlíka z let 2012–2019. Průvodní texty Petra Jindry, Michaela Špirita a Marka Vajchra.

Kniha LITERATURA neobsahuje mé texty. Obsahuje určité mé výtvarné práce související s literaturou jako součástí kultury a inspirované osobnostmi a díly různých jiných autorů. / The book LITERATURE doesn’t contain my own texts. It contains certain art works of mine linked to literature as a part of culture, or inspired by the personality and work of various authors.
– Viktor Karlík

V LITERATUŘE je ovšem citát v početní menšině a Karlíkovo zaujetí slovesným uměleckým dílem se projevuje mnoha dalšími směry. Mohli bychom je provizorně strukturovat od modelace „prostorových“ monogramů, v jejichž iniciálách je zřejmě ztajen autorův osobní vztah k dílu daného spisovatele (…), až po zkratku, jež v jedné plastice úhrnně a kriticky vyslovuje dějící se smysl literárního díla. / However, in LITERATURE, quotations are in minority and Karlík’s interest for literary works of art manifests itself in many different ways. We could provisionally classify them going from the modelling of “spatial” monograms whose initials seem to conceal the artist’s personal relationship to the given writer’s work (...) to shortenings summarizing and critically expressing the occurring meaning of the literary work.
– Michael Špirit

Zjednodušeně a obrazně vyjádřeno, kdybychom za osu vývoje avantgardního umění považovali Duchampa, pak LITERATURA Viktora Karlíka využívá Duchampův instrumentář nikoli progresivně, směrem k ad hoc konceptualizaci umělecké výpovědi sledující své vlastní gesto, jíž se vehementně chopily následující generace, nýbrž regresivně, zpět od tohoto Duchampova „katastrofického potomstva“ k Duchampově obsahově-poetickým východiskům – k Mallarméovi. / In a simplified and figurative way, if we consider Duchamp as the axis of avantgarde art’s evolution, Viktor Karlík’s LITERATURE is using Duchamp’s set of tools not in a progressive way, towards an ad hoc conceptualisation of the artistic expression following its own gesture – which has been the path vehemently taken by generations that followed –, but regressively, back from Duchamp’s “catastrophic progeniture” to Duchamp’s content-poetic starting points – to Mallarmé.
– Petr Jindra

Díky LITERATUŘE Viktora Karlíka si můžeme s plnou naléhavostí uvědomit, že literatura ani zdaleka není odepsaná a dávno ještě neřekla poslední slovo. / Thanks to Viktor Karlík’s LITERATURE, we can realise that literature isn’t written off yet and hasn’t said its last word at all.
– Marek Vajchr